Jak to všechno začalo, aneb Liliana, a věk draků (2014)

Náhled do minulosti...

Na počátku všeho, celého příběhu i to jak se dostal na tyto stránky byl sen a vize o tom něco tvořit. Dlouho jsem bádala o čem bych tak měla psát. Inspirace přicházela a odcházela ve zmuchlaných stránkách. Když už jsem myslela že něco mám, přesvědčila jsem sama sebe že to není dost dobré, i když teď zpětně jsem si jistá že to bylo dobré. Vše co někdo stvoří pro druhé a hlavně pro sebe je dobré. Tato zkušenost mě naučila dvě věci. Za prvé, že vše co tvořím (nebo někdo tvoří) má hodnotu, i kdyby ta hodnota byla viditelná jen pro mě. Za druhé, člověk by se neměl do ničeho nutit, pokud ho to nebaví, neměl by to dělat, psát něco protože musím by pro mě byla noční můra, píšu protože chci a protože mě to baví.
A teď k samotnému příběhu. Na nějakou dobu jsem přestala psát úplně, neustálé zklamání že mi něco nevychází mi bralo energii a odhodlání. Můžu potvrdit že je pravda že štěstí k Vám přijde až když to nečekáte. Byla jsem rozhodnutá že psaní není pro mě. Pak se mi stalo něco co nastartovalo celý proces tvoření. Byl to sen, chtěla bych napsat obyčejný sen, ale není to pravda. Byl to sen který se zdál jako opravdový, a nebyl o mě. Ráno jsem se probudila a vše co jsem si zapamatovala jsem si sepsala na papír. Vznikla z toho moc hezká osnova. Najednou jsem byla zase šťastná, plná odhodlání, a to nejlepší plná fantazie a představ. Sedla jsem si k počítači a začala psát. Psala jsem celou noc, vznikl z toho surový příběh který můžete číst na těchto stránkách už v upravené verzi. Bylo to asi patnáct stránek surového textu. A proč jsem si byla jistá že to nebude stejné jako předtím? Protože tentokrát jsem nepsala, ale prožívala, všechny pocity, děj, prostředí. Ve všem je kousek ze mě, a z těch kteří tento příběh čtou. Každý dá mému příběhu vlastní plášť, vlastní kousek své fantazie. Pro mě je opravdu těžké být vůči hlavní hrdince nestranná, prožívám každý její krok, každou emoci kterou prožije. Její prostředí je pro mě svět kam se tak ráda vracím. Byla bych moc ráda kdyby byl i Váš. Chtěla bych ještě poděkovat prvnímu čtenáři který příběh čte (Ahoj Terezko:-D), mojí sestře. Oblíbila si hrdinku stejně jako já, podporuje mě abych psala dál a odhalovala tak krok po kroku další a další kousky Lilianina světa.
Dál děkuji všem kteří stránky navštíví, a ještě více těm kteří se na ně vrátí.

Literární ukázka- Liliana, věk draků Kapitola III.

Den Elisininy oslavy je tu. Nepřiznala bych to, ale nemohla jsem dospat. Ještě ani nesvítalo když jsem si na kamínkách vařila vodu na čaj. Portrét Elis byl hotový, byl tak krásný, mámě se dokonce povedla zachytit ta jiskra v oku která dělá člověka člověkem. Jako by byl živý. Ještě jednou jsem si pročetla harmonogram, oslava začíná, v podvečer, ale mi tam máme být už odpoledne. Netrpělivě jsem dopila čaj a snědla snídani a vyběhla jsem zpátky do pokoje abych si mohla připravit věci. Byla jsem plná zvědavosti a nedočkání. Pečlivě jsem si na sobě uhlazovala svoje bavlněné šaty, které mi s nemilým zjištěním až moc obepínaly postavu. Nedalo se nic dělat jiné jsem neměla. Ještě chvíli jsem koukala do zrcadla a přemýšlela jak bych si měla svázat vlasy. Nakonec jsem je nechala v copu. Šla jsem vzbudit mámu do její ložnice. Už stála u stolu a popíjela čaj, přitom si četla harmonogram. Slyšela mě přicházet po schodech a vzhlédla ke mě.
"Moc ti to sluší." A pyšně se na mě usmála. Přišla ke mě a začala mi rozplétat cop, vlasy co mi spadly do obličeje sepnula sponou. Šla jsem si do pokoje ještě pro náušnice. Cestou jsem se podívala ještě do zrcadla. Koukala na mě docela jiná dívka, jindy bledá tvář teď hořela ruměncem nadšení, vlasy mi teď v jemných vlnkách rámovaly obličej, a oči zářily jako prozářené sluncem. Když jsem sešla do haly máma už byla také převlečená. Zůstala jsem němě zírat. V jejích nádherných šatech v barvě smaragdů rozzářila místnost, byla jako šperk, sama sobě ozdobou. Balila zrovna obraz do plátýnka, aby se cestou nepoškodil.
"Mami to je nádhera, ani jsem nevěděla že nějaké takové šaty máš!" Pohladila jsem látku její sukně.
"Tvůj otec je měl moc rád, říkal že mu připomínají domov." Usmála se nad svojí vzpomínkou. Usmála jsem se taky, nad svojí představou jak jí to říká.
Čas ubíhal rychleji než bych čekala. Ozvalo se zaklepání, šla jsem otevřít. Byl to kočí který nás měl dovézt i s obrazem na oslavu. Byla jsem ráda že můžu sedět v kočáře, nedočkáním a teď i s narůstající nervozitou se mi klepala kolena. Máma vypadala naprosto klidně, dívala se před sebe a usmívala se. Já se rozhlížela na všechny strany, kočár byl krytý koženou plachtou, ale ani ta mě nezastavila abych sledovala obličeje lidí kteří se zaujetím sledovaly kočár. Cesta se zdála být nekonečná. Snažila jsem se krátit čas uhlazováním neviditelných záhybů na šatech a namotáváním si pramínků na prst.
"Už jsme tady." Řekl kočí a s trhnutím zastavil koně. Zhluboka jsem se nadechla a vystoupila. Lehce jsem zavrávorala. U královské brány do paláce zdobené výjevy chrabrých rytířů bojujících s různými příšerami, stála královská stráž. Způsobně jsem ukázali pozvánku, a na pokyn strážců prošly na nádvoří. Nečekala jsem že se bude oslava konat venku. Trochu mě to zklamalo, a udivilo venku bylo chladno a vlhko.
Za královskou hradbou to vypadalo úplně jinak než jsem si představovala. Všude se rozpínala zeleň až na malý plácek před hradem který byl vydlážděný. Rozhlížela jsem se po nádvoří které po stranách přecházelo do krásných zahrad, a musela uznat že i když je oslava venku nic neztratila na své pompéznosti. Královský altán zdobený girlandami a královským erbem pod kterým byl umístěné dřevěné bohatě zdobené křeslo pro krále a královnu a jejich dvě královské děti princeznu Elis a jejího staršího bratra prince Sebastiana následníka trůnu. Všude pobíhalo plno lidí, v chaotické davu nás vyhledal vysoký a štíhlý muž s orlím nosem, představil se jako Vivald hlavní iniciátor oslavy. Odvedl si mámu i s obrazem do bočního altánu. Máma mi ještě stačila říct že se mám bavit, a byla fuč i s Vivaldem. Nevím jak jsem se měla bavit ve zmatkujícím davu, tak jsem se snažila být něčím nápomocná, přidala jsem se ke skupině která rozmisťovala lavice po zahradě.
"Na pomocníka máte nějak moc hezké šaty." Ozval se něčí hlas který držel lavici těsně zamnou. Byl to nejspíš někdo kdo pracoval u koní, alespoň to by vysvětlovalo jeho zápach.
"Nechtěla jsem tu jen tak stát." Vypravila jsem ze sebe a pokusila se o úsměv. Dál jsem si hleděla toho aby mi lavice nevyklouzla z prstů.
"To byla vaše matka ta zrzka v zelených šatech?" Podkoní se nenechal lehko odbýt. Obrátila jsem oči v sloup a odsekla souhlas. Všechny lavice už byly na svých místech. Už se pomalu stmívalo. Šla jsem si tedy sednout na jednu z lavic a čekala co se bude dít, dav se pomalu uklidňoval a pracovníky a organizátory pomalu vystřídaly hosté. Žádného z těch lidí jsem neznala, ale museli být z okolních panství. Nově příchozí hosté se družily do skupinek a sluhové začali přinášet víno v křišťálových pohárcích, divila jsem se jak je možné že nic nerozlijí. Měli na táccích třeba deset pohárků. Se setměním začali sluhové zapalovat louče, musela jich být stovka aby osvětlila tak velký prostor. Litovala jsem že jsem si nevzala teplý plášť, nebo alespoň punčochy. Pohledem jsem se po stolech s bohatě naloženým občerstvením, hledala jsem svařené víno. Cestou za svařeným vínem jsem narazila na malé koláčky zdobené krémem, labužnicky jsem se do jednoho zakousla a vychutnávala tu ovocno- oříškovou chuť, když v tom do mě ze zadu někdo strčil, otočila jsem se výhružným pohledem a nosem od krému a už jsem chtěla začít lamentovat, v tom samém okamžiku jsem si uvědomila že je to princezna, poznala jsem ji podle mámina obrazu,spiklenecky se na mě usmála.
"Taky je ráda jím způsobem jako vy, můžu se po nich utlouct." a rozkošnicky si vzala koláček a strčila si ho do pusy jako já, taky jí zůstal krém na nose, musela jsem se smát. Smáli jsme se obě. Přiběhla k ní malá buclatá dáma načepýřená ve všech těch barevných látkách co dělali její šaty, jako papoušek a odvedla si princeznu na stupínek do altánu. Máma na mě zamávala z altánu vedle. Došla jsem do altánu, všude byly papíry a Vivald šíleně gestikuloval rukama a rozdával příkazy. Obraz už byl ve zlatem zdobeném rámu.
"Tak co holčičko bavila ses?" A pomáhala srovnávat papíry.
"Pomáhala jsem nosit lavice. Viděla jsem Elis."
"Princeznu Elis." Opravila mě máma a dál se věnovala papírům.
"Potřebuji aby jsi tohle odnesla princeznině vychovatelce, je to taková silnější dáma v barevných šatech." A strčila mi do ruky obálku. Koukala jsem že do královského frmolu dokonale zapadla. Šla jsem tedy do královského altánu najít princezninu vychovatelku. Odhrnula jsem plachtu, byla těžká musela jsem se skrčit abych prošla tím co jsem dokázala zvednout. Zvedla jsem oči a ztuhla jsem, přímo přede mnou stál dědic trůnu. Nemusela jsem ho znát, abych ho poznala, princ Sebastian seděl v dřevěném křesle a něco si vyprávěl se strážným který se tomu divoce smál až se polil vínem. Princ měl stejně blon vlasy jako jeho sestra, dlouhé na ramena je měl hladce sčesané dozadu. Stejně bystré modré oči, tvář měl ostře řezanou. Zmocnil se mě šílený pocit. Nedokázala bych jeho tvář popsat. Vypadal jako anděl. Teprve teď si mě všimnul.
"Potřebujete něco?" Teď se na mě zvědavě koukal i strážný. Nechtěla jsem mluvit, věděla jsem že bych začala koktat. Tak jsem je natáhla ruku s obálkou. Opatrně si jí ode mě převzal. Přečetl si to a souhlasně přikývnul.
"Já to Margaret předám." Skoro jsem z altánu utekla. Vzala jsem si víno z podnosu a jedním lokem ho vypila. V ten samí okamžik zazněl buben ohlašující příchod krále. Mámu jsem nikde neviděla tak jsem si stoupla do davu který stál před stupínkem. Davem se začal ozývat potlesk a v průvodu stráží jsem zahlédla krále. Tyčil se mezi všemi svou mohutností, ale ne tou z mnoha svátečních pochutin, ale tou která třímá těžký obouruční meč a zlehka jako pírkem s ním mává na bojišti. Vedle něj se nesla královna, s pýchou a přísností která stahovala její jinak krásný a vznešený obličej do podivné grimasy, v krásných šatech labutí barvy všívané zlatou nití a sladěnými šperky ze zlata a drahých kamenů, byla nepřehlédnutelná. Po tom co se dav na pokynutí královny, alespoň trochu ztišil pronesl král uvítací řeč. Na stupínek přišla i princezna s princem. Při pohledu na něj se mi stáhnul žaludek. Po uvítací řeči kdy každý s královské rodiny řekl pár vět na počest princezny dal král pokyn k zábavě. Hudba začala hrát a hosté se s halekáním přesunuli na taneční parket. S harmonogramu jsem si pamatovala že slavnostní předávání darů bude krátce před půlnocí. Musela jsem uznat že se tedy umí bavit. Sáhla jsem po dalším víně. Příjemně mě hřálo.
"Proč jste neřekla že jste Emiliina dcera?" Otočila jsem se po hlasu. Po zádech mi přejelo mrazení. Stál přede mnou princ a upíjel ze svého poháru.
"Vaše matka je dnes jeden z vážených hostů, i když tedy raději než s příslušníky královské rodiny tráví, pomáhám s organizací. Pro vás by se, ale v altánu také našlo místo, a nemusela by jste mrznout venku." Jazyk jsem měla příšerně zauzlovaný, ale něco jsem promluvit musela, nechtěla jsem aby si myslel že jsem němá, nebo neslušná.
"Děkuji, ale já jsem raději venku." A v tom mi došla strašná věc, a rychle jsem ještě vystřihla pukrle.
"Koukám že nelibost ke členům rodiny jste zdědila po ní." Zasmál se a popostrčil mě směrem k tančícím dvojicím. S hrůzou jsem se vzepjala na patách, neuměla jsem tančit, a už vůbec jsem nechtěla aby to právě on zjistil.
"Měla jsem příliš vína, určitě bych ty kroky zkazila." Stiskla jsem pevně pohárek.
"No, jak myslíte." A s těmito slovy se ztratil v davu.

Kde jsem když tu nejsem

A už je tu září...

Začíná moje nejoblíbenější roční období, choulení se při čaji a svíčkách u knížek a sledovat jak venku prší, a příroda se chystá ke spánku, i když s létem se loučí těžce.
Zrovna mám týden volna, tak mohu dohánět všechny resty, od malování ložnice až po psaní na stránky, posledních pár týdnů bylo velmi náročných a na psaní nebyla nálada, na víc jsem si chtěla užít poslední letní dny co to šlo a prakticky jsem byla pořád venku. Udělala jsem si radost a navštívila les a celý den jsem pochodovala po lese, člověk si vyčistí hlavu a načerpá inspiraci. Nevím jestli to zažívá ještě někdo, ale při procházkách přírodou mě občas přepadne pocit absolutního štěstí a klidu, cítím vůni rostlin, šumění listů a ptačích křídel, člověk se dostává pomalu do transu. Jeden z nápadů který se týkal stránek byl nový vzhled, věděla jsem že tento nebude natrvalo, jelikož jsem nafotila při poslední procházce spoustu fotek, chtěla jsem si udělat něco vlastního, něco co mi bude připomínat ten krásný pocit který jsem zažívala při toulkách lesem.

Dále jsem se dopracovala k pár dalším nápadům a chci kompletně přestěhovat celý svůj příběh Liliany na tyto stránky což nebude snadné jelikož je to asi jedenáct kapitol, spolu i s náhledem prvního článku který jsem napsala před tím než jsem začala Lilianu psát.

Pracovně se mi teď velmi daří a tato zkušenost (o které někdy napíšu) mě naplno přesvědčila že vizualizace a podvědomé formování konstruktivních myšlenek se vyplácí. (Za což jsem opravdu nesmírně vděčná)

Celkově bych svůj stav popsala tím že jsem šťastná a naplněná klidem. Doufám že mi tato nálada vydrží i přes zimu:-D

Doufám že se Vám daří stejně dobře, a do nového ročního období vstoupíte šťastní a vyrovnaní.

Ještě se podělím o jednu z fotek kterou jsem pořídila při toulkách lesem.

Křeččí update

Jak jsem se již zmiňovala v článku zde, narodilo se mé Vanilce pět malých žížalek, jelikož křečuldy celkem rychle rostou, chtěla jsem sepsat krátký update i s fotkami jak se vlastně mají.

Před pár dny našel nový domov chlapeček Eros, naštěstí mi tedy neodjel nikam daleko zůstává v rodině která bydlí poblíž. Včera mě potěšila zpráva s přiloženou fotkou jak zatím Erosek bydlí, těším se až pošlou další po vybavení klícky.

Ostatní holky a chlapeček zůstávají u mě, ještě chvilku zůstanou spolu a pak půjdou každý do své klícky. Holky jsou pometla neskutečný a sledovat jejich hry je zábava na celý den, jsou jako gumový míček věčně někde lítají a skáčou. Za to chlapeček (ještě jsem mu nedala jméno) je mazlítko uspaný, to co si holky prohrajou, on prospí. Mamka Vanilka nabrala na síle a už to není takový lehký pápeříčko co byla když jsem ji dostala. 

Jeden z kroků na který je teď zvykám je výběh na posteli, mrňata jsou ještě lekavý, a tak je postupně zvykám, naštěstí se ze všech šoků rychle proberou a zjistí že je to vlastně jenom další hra:-)

Sami můžete posoudit jak moc vyrostli, i když mají sotva polovinu ze svojí mámy.

Skořičík je nejfotogeničtější:-D

Maminka Vanilka

Holky rošťandy

Snad jediná klidná chvilka, jinak je nemožné je pořádně vyfotit:-)

Čakry

Slovo ČAKRA pochází ze sanskrtu a znamená kruh nebo kolo. Znamená také Slunce, které v Hinduismu symbolizuje boha Višnu, přezdívaného také "ten kdo je aktivní". Podle pověstí, jeho moc spočívá - tak jako moc Slunce, které vychází, dosáhne vrcholu a zase sestupuje - v "třech krocích", kterými měří svět. Když chceme porozumět významu čaker, potřebujeme na ně hledět v souvislosti s indickou civilizací a hinduizmem, který je nejstarší náboženství v Indii. Hinduistické texty, zabývající se prouděním energie v lidském těle, používají tento výraz pro centra v našem těle, která mají schopnost přijímat energii, určitým způsobem ji přetvářet a opět vyzařovat. Čakry nestojí samostatně, navzájem odděleny, naopak jsou propojeny sítí "kanálů", takže kvalita fungování jedné z čaker se nutně odrazí i na ostatních.

Čakry jsou energetická centra na těle, která slouží jako přijímací stanice, transformátory a rozdělovače energie (prány) různých frekvencí. Kromě toho také energii vyzařují do okolí. Některé staré (indické, tibetské a další) texty uvádějí, že na lidském těle je až 88 000 čaker, přičemž 7 je hlavních, asi 40 vedlejších a ostatní jsou menšího významu. Čakry většiny lidí mají obvykle průměr cca 10 cm, při duchovním rozvoji člověka se čakry rozšiřují, frekvence jejich vibrací se zvyšuje a i jejich barvy jsou jasnější a zářivější. Když se změní směr otáčení, energie proudí z čaker ven. v každé působí určité vibrace energie.

Tradičně se uvádí SEDM HLAVNÍCH ČAKER, umístěných nad sebou ve středu trupu. Zobrazují se jako lotosové květy, z nichž každý rezonuje o jiných frekvencích a odpovídá určité barvě duhy. Čakry jsou v neustálém otáčivém pohybu, který způsobuje, že energie je vtahována do nitra čaker. Čakry ve spodní polovině trupu se otáčejí pomaleji než ty v horní části a v hlavě.







• 1. čakra - kořenová, základní -MULADHARA – mezi konečníkem a genitáliemi
• 2. čakra – sexuální, sakrální – SVADHISTANA – v horní části kříže, na úrovni podbřišku
• 3. čakra – solární, pupeční – MANIPURA – dva prsty nad pupkem
• 4. čakra – srdeční – ANAHATA – uprostřed hrudi
• 5. čakra – krční – VIŠUDDHI – mezi krční jamkou a ohryzkem
• 6. čakra – čelní, třetí oko – prst nad kořenem nosu, ve středu mezi obočím
• 7. čakra – korunní – SAHASRÁRA – temeno hlavy, těsně nad hlavou







Jednotlivé čakry se otáčejí buď doleva nebo doprava. Když se změní směr otáčení, energie proudí z čaker ven. Pozoruhodné je, že čakry, které se u muže otáčejí doprava (ve směru hodinových ručiček), se u ženy točí doleva a naopak. Směr otáčení se také mění od čakry k čakře. První - základní čakra muže se otáčí doprava (ženy doleva), druhá čakra muže doleva (ženy doprava), a tak dále. Pravotočivost a levotočivost čaker se střídají a tvarují muže a ženu rozdílným způsobem, což vede k doplňování energií v každé životní oblasti a k vyvážení jin a jang.
Někdy mohou být některé, většina, výjimečně všechny, čakry blokovány, což způsobuje, že životní energie nemůže volně proudit, u blokovaných čaker je jejich frekvence vibrací nízká a někdy až neznatelná.
Tyto blokace mohou být nejčastěji způsobeny strachem, zklamáním, napětím, šokem …
Tyto blokády lze uvolnit a čakry harmonizovat například tím, že čakry vystavíme vibracím energie takových frekvencí, na kterých harmonicky fungující čakra bez jakýchkoli blokád kmitá naprosto přirozeně - takovéto frekvence vibrací se nacházejí u léčivých kamenů - minerálů, éterických olejů, čistých zářivých barev, tónů, v energii REIKI apod…

Existuje mnoho způsobů, jak zjistit možnou blokaci jednotlivých čaker.
Nejjednodušší, spolehlivé a "snadno" proveditelné jsou asi tyto způsoby: kyvadlo, vycítění rukama a pozorování aury.
Pozorování aury však většinou není možné bez předchozího nácviku a tréninku a zatím ne každý dokáže auru vidět, i když tato dovednost je dána do vínku každému.
Podobné je to i s "osaháváním" čaker rukama, kdy můžeme cítit sílu proudící energie. Pracujeme-li s energií REIKI, je vnímání čaker snadnější.
Nejvhodnější a nejjednodušší je tedy použití kyvadla. Harmonická čakra způsobuje velké kruhy, opisovány ve směru otáčivého pohybu čakry, nad narušenou čakrou kyvadélko opisuje kruhy malé nebo dokonce žádné.
Jakmile přichází do čaker vibrace, které jsou čistší a jejich frekvence vyšší než ty stávající, rozkmitají se čakry rychleji a blokády postupně mizí. Když se při tomto procesu očišťování uvolňuje z blokád zadržovaná energie, vstoupí jejich obsahy ještě jednou do našeho vědomí. Tak můžeme znovu zažít pocity, kterými byly blokády způsobeny - různé naše strachy, hněv i bolesti, také mohou nastat na přechodnou dobu akutní fáze některých chronických nemocí. Ponechte těmto reakcím volný průběh, nezasahujte do nich a nezkoumejte je. Nepotlačujte ani smích ani slzy. Jakmile se však blokády odstraní a čakry zharmonizují, vrátí se nám hluboká radost ze života, uvolnění a jasnost.

Význam barev

Každá barva má vliv na naši psychiku, má svou jedinečnou vibraci, která promítá do našeho podvědomí emoce a nálady, jaké vyzařuje. Pomocí barev se můžeme uklidňovat, nabíjet energii, vylepšovat soustředění, zlepšit komunikaci a podvědomě vyjádřit své pocity.

Červená - barva první kořenové čakry. Dodává velké množství energie, aktivuje, zahřívá, probouzí životní energii. Pro vzle...tné povahy působí jako pevná půda pod nohama a podporuje, aby byly zrealizovány naše nápady a ideje. Podporuje imunitní systém.

Lidé s oblíbenou červenou barvou rádi šíří po okolí svoji srdečnost, upřímnost a touhu po spravedlnosti, ale můžou se také nechat unést k tvrdohlavému prosazování svých omezených názorů až k agresivitě. Ve feng shui je barvou slávy a hojnosti.

Oranžová - barva druhé čakry. Dodává životní radost a sílu, pohlcuje negativní energie. Je dobrá proti strachům, tiší pláč duše, léčí pocity nedůvěry a sebeúcty. Pomůže překonávat depresi a těžké životní okamžiky. Je to barva moudrosti.

Doplňuje sílu a chuť do života, podporuje kreativitu a tvůrčí schopnosti, posilňuje vitalitu, má vliv na sexualitu, vyvolává radost, optimismus, přidává dávku cílevědomosti.

Žlutá - barva třetí čakry slunečního pleteně (solar). Je veselá, živá, pronikavá a projasňující. Učí nás zdravému sebeprosazení, asertivitě, umět vyjádřit svůj vlastní názor a nemít výčitky svědomí. Léčí orgány trávicího traktu. Podporuje intuici a tvořivost.

Uklidňuje naše city,emoce,dodává nám chuť do života, posiluje fyzickou sílu. Má příznivý vliv na výsledek naší snahy. V severní Evropě je barvou zrady a nevěry nebo zbabělosti , v buddhismu je symbolem odříkání a pokory.

Zelená - barva čtvrté srdeční čakry. Uklidňuje a harmonizuje nervovou soustavu. Je barvou přírody, rovnováhy, klidu a naděje. Podporuje vnímání krásy, má vliv na city, zlepšuje lidské vztahy, má vliv na plodnost. Působí uklidňujícím dojmem a pohled na zelenou barvu napomáhá regeneraci a načerpání nové síly. Lidé mající rádi tuto barvu budou více ochotní rozdávat lásku a pomáhat motivovat ostatní. Učí nás umět se odevzdat.

Je znakem přírody, pro Kelty byla barvou ostrova blahoslavených, kam putovaly po smrti duše. Je barvou prosperity.

Modrá - barva páté komunikační čakry. Je to hlavní barva sebevyjádření ve všech oblastech. Je výborné ji používat při problémech v komunikaci a sdělování. Uvolňuje mysl, aby se mohla otevřít intuici, propojuje srdce a rozum. Uklidňuje, uvolňuje a čistí

Světle modrá - přispívá ke vzájemné komunikaci, napomáhá k lepšímu vyjadřování, tvořivosti a pravdivosti.

Tmavě modrá - ovlivňuje naší psychiku, podporuje logické myšlení, působí na intuici.

Tyrkysová - spojuje blahodárné účinky modré a zelené a tím nás očišťuje a zároveň posiluje. Má uklidňující účinky na tělo i duši. Podporuje naše sebevědomí, fantazii a intuici.

Indigo - barva šesté čakry - třetí oko. Napomáhá ke klidu a harmonii, vyrovnanosti, mírumilovnosti a víře. Je znakem duchovního probuzení, vnitřního procesu přeměny a nadsmyslového vnímání.
Barva rozumu a míru, symbolizuje nekonečnost a prázdnotu, pro staré Řeky a Římany byla barvou Venuše a lásky,znamená okultní ochranu.

Fialová - barva sedmé korunní čakry. Mystická, éterická barva, která je symbolem spirituality, duchovna, jasnozřivosti, ale i srdečnosti. Přináší inspiraci, pokoru, idealismus a napomáhá meditacím, hypnóze. Zklidňuje hyperaktivní děti. Značí soulad s vyššími sférami, nadsmyslové vnímání. Podporuje intuici, kreativitu. Fialová a červená zvyšují psychickou agresivitu. Ve feng shui je barvou úspěchu a bohatství.

Růžová - Symbol něhy, jemnosti, laskavého přístupu, romantické a čisté lásky. Zároveň evokuje naivitu a také nezralost, infantilnost. Je označována jako barva srdce a obsahuje jemnější kvality červené. Napomáhá uzdravování vztahů a konfliktů, zahaluje do aury harmonie, krásy a lásky.

HNĚDÁ - zemitá barva, dodává klidnou, stálou energii a stabilitu. Pomáhá k dokončování věcí a úkolů. Je barvou zdravého rozumu, trpělivosti a spolehlivosti, schopnosti stát nohama pevně na zemi. Připoutává nás k realitě, vliv na rozhodování. Značí moudro přírody, symbolizuje pokušení.

Černá - barva ochranná, ale jen do určité míry. Pohlcuje energii, symbolizuje tajemno, mystiku a smutek. Její přílišné použití uzavírá čakry, odebírá energii z těla, kterou se pak snažíme získat někde jinde, vede ke stavům sklíčenosti. V kombinaci s bílou tvoří celek složený z protikladů (jin a jang). Zvláštní obliba v této barvě může znamenat zvýšenou citlivost a tajnůstkaření.

U hinduistů je symbolem času, pro staré Egypťany značí znovuzrození, ve Španělsku je barvou svátečních příležitostí, v západní civilizaci barvou smutku.

Bílá - Je barvou čistoty, jasnosti a nevinnosti, perfekcionismu, také symbolizuje konec. Stabilizuje a posiluje, napomáhá přemýšlení. Očisťuje celou energetickou soustavu, neboť vzniká smícháním všech barev spektra. Umocňuje působení barvy, s níž je používána, zvětšuje prostor.

V západní kultuře je barvou nevinnosti a přirozenosti, v orientu symbolizuje smutek, pro Tibeťany je barvou hory Meru, která je středem světa a symbolizuje poznání, pochopení a vědění, znázorňuje konec a začátek něčeho nového, má zahánět zlé duchy.

Stříbrná - symbolizuje hojnost, romantiku, naději ale také smutek. Tato barva je často oblíbená ve směsi s jinými barvami. Avšak lidé, kteří si oblíbili stříbrnou, jsou plni velkých ideálů, ale většinou jsou nepraktičtí při jejich uskutečňování. Tito lidé často ztrácejí motivaci a stávají se z nich spíše snílci než lidé činu. Získají-li ale motivaci a naleznou přitom myšlenku, která jim za to stojí, mohou dosáhnout značného pokroku. Stříbrná rovněž pomáhá odhalit a uplatnit tvůrčí představivost a vrozenou intuici.

Zdroj: http://www.nakridlechandelu.cz/