Cestujeme- Prachovské skály

Wikipedie pravý                 
Prachovské skály jsou skalní uskupení pískovcových útvarů různých tvarů, rozkládající se zhruba 5 až 7 km severozápadně od města Jičín, přírodní rezervace, součást CHKO Český ráj a oblíbený cíl turistů. Vznikly v období druhohor jako usazeniny na okraji moře.

Jsou zde archeologické nálezy dokazující, že lidé zde žili již v pravěku od doby kamenné. Celá oblast skal byla přírodní pevností slovanských kmenů, jen na několika místech doplněná valy. Uvnitř pak vznikala první sídliště.

V polovině 13. století zbudoval král Přemysl Otakar I. na jednom z čedičových vrcholů hrad Veliš a založil Velišské panství. O několik desítek let později se panství dostává do majetku Vartemberků a vznikají zde různé osady, koncem 15. století jsou zde jako majitelé uváděni Trčkové z Lípy. Na začátku 17. století majetek převzali Smiřičtí ze Smiřic, ovšem v roce 1625 panství převzali Valdštejnové a připojili jej k svému Frýdlantskému vévodství. Poté co bylo ve válkách panství rozvráceno, zanikly i osady ve skalách.

Nová etapa začíná v roce 1637, když panství získal plukovník Jindřich Šlik z hraběcího rodu Šliků s majetky v západních Čechách, který byl do panského stavu povýšen císařem Zikmundem. Rod Šliků vlastnil zdejší panství až do znárodnění v roce 1948.

Roku 1866 se v blízkosti skal odehrála jedna z bitev Prusko-rakouské války, kterou Prusové ač méně početní, vyhráli.

Od sklonku 19. století se skály staly cílem horolezců i turistů. V roce 1933 se staly státní přírodní rezervací.

V restitučním soudním řízení získala rodina Šliků v roce 1993 oblast zpět a začala zde provozovat služby související s cestovním ruchem. Návštěvnost veřejnosti je odhadována na 300 000 lidí ročně.

Skály byly zpopularizovány stejnojmennou písničkou Ivana Mládka.

Nyní jsou zde pro turisty vytvořeny dva prohlídkové okruhy. Turistická sezóna zde trvá od 1. dubna do konce října. Přístup do skal je zpoplatněn. Horolezci mají do skal přístup zdarma a mohou se pohybovat i mimo vyznačené cesty, musejí být ovšem členy ČHS anebo UIAA a toto členství musejí doložit při vstupu do skal. Ve skalách se nachází řada upravených, různě pojmenovaných vyhlídek. Uprostřed skalní oblasti se nalézá přírodní koupaliště Pelíšek.
Hrad Pařez - skalní hrad       

Na Prachovské skály jsem se chystala již delší dobu, a dočkala jsem se!:-) Na tomto místě jsem kdysi byla jako malá s maminkou na výletě, žel bohu si z toho nic nepamatuji takže jsem jela vlastně jako poprvé. Přímo na místě je snad všechno co potřebujete, od wc (které se samozřejmě platí, jako všechno ostatní) až po velkou restauraci a pár stánků a kiosků, docela jsem se divila že jsme nenarazila na obchod vietnamců, těch bylo na začátku Českého Švýcarska plno. Restauraci jsme samozřejmě navštívily, to bylo mé prvotní zklamání, ne že by vařily špatně, přítel si velmi šmakoval:-D, ale jestli jste vegetariáni a chcete se pořádně najíst a hranolky pro Vás nejsou tou správnou volbou tak máte smůlu, nevím jestli jsem tu smůlu měla právě já protože chod nebyl jako v klasické restauraci, ale jako ve školní jídelně, vyfasovali jste tác a na výběr bylo(výběr byl na školní jídelnu velký:-D) asi z 9ti jídel všechno české klasiky, od hovězího guláše až po svíčkovou a knedlo vepřo zelo, zachránil mě ten maličkatý salátek přesně jako ze školní jídelny, upřímně po prolezení asi 7km to byla jen slabá útěcha pro můj kručící žaludek, jinak na kase a u výdeje byly správné ženské žádné kakabusky, a tak jsem neměla sílu se ani já mračit. 

Jak to tak bývá jestli čekáte klid a odpočinek v lese, na to můžete zapomenout odevšad se ozývá vřískání uječených němců, sem tam se v křoviskách válí láhev, nebo plechovka, a pak ještě jednou ty němci (spíš německá mládež) která je značně nevychovaná (tady to není o moc lepší), na příkrých  skalních schodech jež jsme ještě s párem starších manželů pomaličku sešlapávali se naproti nám vyřítila banda německých spratků a vůbec je nenapadlo počkat až sejdeme, jelikož tam bylo jen jedno zábradlí, ne..prostě se pustily přímo naproti nám a normálně paní odstrčily od zábradlí (a to prosím vypadali docela slušně už starší kolem 17ti let!), no s paní jsme prohodily na pár nadávkách pro tu nevychovanou mládež a slezli jsme v klidu i zdravý zbytek.

Jinak vřele doporučuji, ale nejspíš někdy mimo sezonu (i když bych řekla že zrovna tam je sezona pořád:-D)

PS: omlouvám se za velké množství fotek:-D

A ještě jedna fotka kam jsem se nenápadně vetřela:-D

Kde jsem když tu nejsem

A už je tu září...

Začíná moje nejoblíbenější roční období, choulení se při čaji a svíčkách u knížek a sledovat jak venku prší, a příroda se chystá ke spánku, i když s létem se loučí těžce.
Zrovna mám týden volna, tak mohu dohánět všechny resty, od malování ložnice až po psaní na stránky, posledních pár týdnů bylo velmi náročných a na psaní nebyla nálada, na víc jsem si chtěla užít poslední letní dny co to šlo a prakticky jsem byla pořád venku. Udělala jsem si radost a navštívila les a celý den jsem pochodovala po lese, člověk si vyčistí hlavu a načerpá inspiraci. Nevím jestli to zažívá ještě někdo, ale při procházkách přírodou mě občas přepadne pocit absolutního štěstí a klidu, cítím vůni rostlin, šumění listů a ptačích křídel, člověk se dostává pomalu do transu. Jeden z nápadů který se týkal stránek byl nový vzhled, věděla jsem že tento nebude natrvalo, jelikož jsem nafotila při poslední procházce spoustu fotek, chtěla jsem si udělat něco vlastního, něco co mi bude připomínat ten krásný pocit který jsem zažívala při toulkách lesem.

Dále jsem se dopracovala k pár dalším nápadům a chci kompletně přestěhovat celý svůj příběh Liliany na tyto stránky což nebude snadné jelikož je to asi jedenáct kapitol, spolu i s náhledem prvního článku který jsem napsala před tím než jsem začala Lilianu psát.

Pracovně se mi teď velmi daří a tato zkušenost (o které někdy napíšu) mě naplno přesvědčila že vizualizace a podvědomé formování konstruktivních myšlenek se vyplácí. (Za což jsem opravdu nesmírně vděčná)

Celkově bych svůj stav popsala tím že jsem šťastná a naplněná klidem. Doufám že mi tato nálada vydrží i přes zimu:-D

Doufám že se Vám daří stejně dobře, a do nového ročního období vstoupíte šťastní a vyrovnaní.

Ještě se podělím o jednu z fotek kterou jsem pořídila při toulkách lesem.

Křeččí update

Jak jsem se již zmiňovala v článku zde, narodilo se mé Vanilce pět malých žížalek, jelikož křečuldy celkem rychle rostou, chtěla jsem sepsat krátký update i s fotkami jak se vlastně mají.

Před pár dny našel nový domov chlapeček Eros, naštěstí mi tedy neodjel nikam daleko zůstává v rodině která bydlí poblíž. Včera mě potěšila zpráva s přiloženou fotkou jak zatím Erosek bydlí, těším se až pošlou další po vybavení klícky.

Ostatní holky a chlapeček zůstávají u mě, ještě chvilku zůstanou spolu a pak půjdou každý do své klícky. Holky jsou pometla neskutečný a sledovat jejich hry je zábava na celý den, jsou jako gumový míček věčně někde lítají a skáčou. Za to chlapeček (ještě jsem mu nedala jméno) je mazlítko uspaný, to co si holky prohrajou, on prospí. Mamka Vanilka nabrala na síle a už to není takový lehký pápeříčko co byla když jsem ji dostala. 

Jeden z kroků na který je teď zvykám je výběh na posteli, mrňata jsou ještě lekavý, a tak je postupně zvykám, naštěstí se ze všech šoků rychle proberou a zjistí že je to vlastně jenom další hra:-)

Sami můžete posoudit jak moc vyrostli, i když mají sotva polovinu ze svojí mámy.

Skořičík je nejfotogeničtější:-D

Maminka Vanilka

Holky rošťandy

Snad jediná klidná chvilka, jinak je nemožné je pořádně vyfotit:-)

Cestujeme- České Švýcarsko

Wikipedie pravý                                                             
Národní park České Švýcarsko je jeden ze čtyř národních parků v Česku. Byl vyhlášen v roce 2000, hlavním předmětem ochrany jsou unikátní pískovcové útvary a na ně vázaný biotop. Mohutné skalní věže, brány, stěny, rokle, města a bludiště vznikly v důsledku erozí křídových mořských sedimentů, které byly vyzdviženy na povrch v období čtvrtohor v důsledku alpinského vrásnění. Nejznámějším skalním útvarem je Pravčická brána, která se stala symbolem parku. Má status národní přírodní památky a jedná se o největší pískovcovou skalní bránu v Evropě. Vedle ní byl postaven zámeček Sokolí hnízdo.

České Švýcarsko se nachází v okrese Děčín mezi obcemi Hřensko, Chřibská a vesnicí Brtníky. Zaujímá oblast při státní hranici s Německem, která ho odděluje od národního parku Saské Švýcarsko. Rozloha parku činí 79,23 km². Oblast náleží ke geomorfologickému celku Děčínské vrchoviny, která je součástí Krušnohorské hornatiny. Z jižní a západní strany park obepíná Chráněná krajinná oblast Labské pískovce, z východní strany k němu přiléhá Chráněná krajinná oblast Lužické hory. V parku se nachází jediná vesnice, a to Mezná patřící k obci Hřensko, dále zřícenina vodního mlýna a několika skalních hrádků (např. Falkenštejn, Šaunštejn).

Lesy pokrývají 97 % území. Původně dominantní buk lesní byl vytlačen dnes silně převažujícím smrkem ztepilým. Bylinné patro zde není příliš druhově rozmanité, zato v patru mechovém se vyskytují stovky druhů mechů a lišejníků. Kdysi známou rostlinou parku byl blánatec kentský, už se však v parku nevyskytuje, stejně jako řada živočichů typu los evropský či kočka divoká. V Českém Švýcarsku hnízdí desítky druhů ptáků, za všechny lze jmenovat čápa černého nebo sokola stěhovavého, jehož zdejší populace je největší ve střední Evropě.

Myslím že všichni kteří Národní park České Švýcarsko navštívili se mnou budou souhlasit když řeknu že je to jeden z pokladů ČR, i když je spoustu míst nedostupných. Cesty značí informační cedule a trasa je jasně značená takže nehrozí že by jste se ztratily, i přes to jakou má park rozlohu. Když dosáhnete vrcholu čeká Vás překvapení(jestli jste si to tedy nezjišťovaly předem) ve formě útulné restaurace, která byla ale k mé smůle zavřená:-D

Jelikož jsem se nemohla rozhodnout jakou fotku použiji, vybrala jsem jich z rodinného alba hned několik:-)