První zmínky o hradu jsou z počátku 13. století. Žitavsko dlouhá léta patřilo rodu Ronovců. Roku 1290 se zde připomíná v listinách Čeněk z Ojvína, až v roce 1319 Jindřich z Lipé pocházející z tohoto rodu, celé území včetně hradu Ojvín předal králi Janu Lucemburskému výměnou za území na Moravě. V 14. století nechal hrad výrazně přestavět jeho syn, král Karel IV. Hrad byl jeho oblíbeným sídlem a navíc v dohledu Žitavy demonstroval moc českého panovníka nad celým Žitavskem. Rozhodnutím Karla IV. zde byl později vybudován klášter celestýnů. Hrad měl strategicky významnou polohu na obchodní stezce z Čech do Lužice. Ze staveb z doby Karla IV. se dochovala část císařské oratoře - kaple sv. Václava a chrám celestýnského konventu.
V roce 1429 odolal i útoku husitů.
Oybin je konečnou stanicí Žitavské úzkorozchodné dráhy, dodnes obsluhované historickými parními lokomotivami. Tato dráha začíná v Žitavě, má dvě větve, z nichž jedna končí v Oybinu, druhá v Jonsdorfu.
Je jedním ze tří turistických středisek Chráněné krajinné oblasti Žitavské hory a má statut lázeňského místa (Luftkurort).
Oybin bylo mé první místo navštívené za hranicemi ČR, i když je hned u hranic, a zmíním hlavně to že jsme šli od Cvikova pěšky...bez GPS, bez mapy, jen podle cedulí..Dokážete si asi představit jak to vypadalo, po hodinách bloudění kdesi v lesích jsme konečně narazily na prvního člověka který nás po dlouhém dorozumívání, konečně poslal správným směrem. Samotná cesta trvá cca čtyři hodiny když jste opravdu rychlí, to mi jsme i s blouděním dorazily do města asi tak po šesti hodinách. Město je opravdu nádherné, čisté, a i přes cestovní ruch docela klidné. Myslím že v tom by si měla vzít ČR příklad (vždy jsem obdivovala německé trávníky, mají je všude tak krásně upravené a zelené:-D), jelikož jsme dorazily celkem pozdě nezbývalo nám už moc dorazit až k místnímu času, a tak jsme se alespoň procházeli po městě, a obdivovali jaká tu celkově panuje jiná mentalita, lidé se na vás usmívali, nedělal problém poradit, i přes jazykovou bariéru. Celkově jsem byla nadšená a doufám že se mi do Německa někdy zase podaří dostat.:-)
